Áron je rostlinou, která je schopna na sebe několikrát ročně strhnout na sebe zvýšenou pozornost. Poprvé to je, když áron kvete. Tehdy dokáže člověka zaujmout jak velikostí svého květu, tak i jeho tvarem a barvou. Pokud jeho plody dozrávají, překvapí nás zářivě červené bobule. Tyto bobule mají nasládlou chuť a zabarvují se koncem léta.  Hlízy z Áronu obsahují veliké množství cukrů a škrobů. Je známo, že se v době nouze hlízy z Áronu používaly jako náhražka brambor, nebo mouka, která se přidávala při pečení chleba.  Áron u nás kvete v dubnu a květnu. Tato rostlina se rozděluje na odrůdy Áron východní, Árón italský a Áron plamatý.

Árón plamatý

Odrůda Árón plamatý je v době květu charakteristický výrazným toulcem. Svým květenstvím je Árón plamatý rostlinou velice dekorativní. Rostlina má vytrvalý hlízovitý oddenek. Její zajímavé květenství má podobu polozavřeného toulce. Rovněž i její listy jsou zajímavé, neboť na nich má charakteristické skvrny. Lidé kdysi této rostlině říkávali čertův zub, a proslýchalo se, že její hlíza v noci hlasitě mlaská, a vůbec celá rostlina se všelijak pohybuje a kroutí.  Lidé ji také vykopávali o svatojánské noci, neboť měla mít údajně mnohem větší čarovné účinky.

Árón italský

Tato odrůda rostliny se nejčastěji pěstuje v zahradách, neboť je velice dekorativní. Árón italský se v přírodě vyskytuje v jižní Evropě, Itálii, Holandsku, Velké Británii, na Krymu a také na Kavkaze. V zahradách je tento druh rostliny velice nápadná pro svoje zajímavé květy. Rovněž jeho listy jsou okrasné svým mramorováním. Árónu italskému prospívá vlhčí a také výživná půda. Měl by být vysazován v polostínu až stínu. Tato okrasné rostlina se často vysazuje na zahradách pro oživení prázdných míst, která jsou pod stromy a keři. Vhodná je rovněž pro výsadbu na stinných místech na skalce.
Je třeba však myslet na to, že Árón je rostlinou vysoce toxickou. Jeho dráždivé účinky jsou patrné například na pokožce, pokud se na ni dostane šťáva z Áronu.